Zeměpisná seminárka

Španělsko se rozkládá na 4/5 Pyrenejského (Iberského) poloostrova v jihozápadní Evropě. Na západě hraničí s Portugalskem, na severovýchodě s Francií a Andorou, a na jihu s Gibraltarem a Marokem (díky svým državám Ceutě a Melille na africkém pobřeží). Z východu jej omývá Středozemní moře, z jihu Gibraltarský průliv, ze západu Atlantský oceán a ze severu Biskajský záliv. Je typické svou hornatostí - centrální část je tvořena náhorní plošinou Mesetou (suchou krajinou bez lesů, olemovanou horskými pásmy a rozdělenou Kastilským pohořím), která vyplňuje asi polovinu země a její průměrná nadmořská výška je mezi 600-800m, což ze Španělska dělá hned po Švýcarsku 2. nejhornatější zemí v Evropě. Na severu země se táhne kolem atlantického pobřeží Kantabrické pohoří a Pyreneje, které tvoří přirozenou hranici s Francií. Jih země zaujímá nízké horské pásmo Sierra Morena a především Bétický systém tvořený pohořím Sierra Nevada s nejjižnějším ledovcem v Evropě či nejvyšší horou Pyrenejského poloostrova - Mulhacén (3482 m). Ovšem nejvyšší bod kontinentálního a ostrovního Španělska Pico de Teide (3718 m) se nachází na Kanárských ostrovech. Řeky a vodní toky ve Španělsku mají většinou během roku malý průtok, ale v měsících, kdy častěji prší, se jejich průtok zvýší nebo opět obnoví. Podle úmoří se řeky dělí na ty, které tečou do Atlantiku: Duero, Tajo, Guadiana, Mino a Guadalquivir (Guadalquivirská pánev je nejúrodnější oblastí v zemi), nebo do Středozemního moře: Ebro. Nejdelší řeka Iberského poloostrova Tajo rozděluje zemi na 2 části - na "zelené Španělsko" (España verde), které je typické svou hornatostí a zalesněnými plochami, kde často prší, a na "suché Španělsko" (España seca), které je naopak tvořené spíše nížinami a suchými travnatými planinami s malým množstvím srážek.